Film Zlatý podraz režiséra Radima Špačka bude príbehom o láske a nádeji

Dvě historické haly musel postavit architekt Jiří Sternwald pro film Zlatý podraz. Ta první byla kopií ženevské z roku 1946, druhá pařížské z roku 1951. V obou se hrálo mistrovství Evropy v basketbale. Výsledek byl skvělý, svými postřehy pomáhal hodně kameraman Vladimír Smutný, který ladil barvy podlah a další detaily. O přestávkách celý štáb na krásné palubovce sportoval. Ale pak zazněl strašný příkaz producenta filmu Jaroslava Boučka (mj. Je třeba zabít Sekala, Václav, Babí léto). Konec, rozložit, odvézt. I takový je film.  A Jaroslav Bouček to říkal s velkou lítostí.

V halách se točily zápasy československých reprezentantů proti Švýcarsku, Itálii a Sovětskému svazu. Sledovalo je přes 600 komparsistů. O kostýmy se postarala držitelka českých lvů Simona Rybáková. Oblékání začínalo už po půlnoci, aby byl kompars připraven na první klapku kolem deváté dopoledne.

Paradoxně ani jedna z hal už neexistuje ani ve skutečnosti. Pohnuté jsou osudy zejména pařížského veledromu (kde byla i hřiště pro míčové sporty). Ten se stal součástí deportace a zatýkání židů ve Francii během druhé světové války. Za dva dny tam bylo přivezeno 13 152 židů z Paříže a předměstí, většina z nich pak putovala do koncentračních táborů.

Premiéra filmu v českých kinech bude 25. října 2018

Děj filmu: Již Příběh začíná v dramatickém roce 1938. Mladí Čechoslováci se na táboře YMCA učí od amerických mormonů vedených trenérem Johnem Trusilem hrát basketbal. Domluvil jim to trenér národního týmu a šéf české YMCA Jaroslav Valenta. Mezi hráči svým talentem vyniká František Prokeš. Franta žije v honosné vile u Prahy, ministr prvorepublikové vlády počítá s tím, že jeho syn bude také úspěšný právník. Franta má raději sport, a to vede k neustálým konfliktům.

Život v Československu změní nacistická okupace. Jednoho dne trenér Valenta Frantovi sdělí, že vedení týmu a tréninků bude muset převzít on. Od toho okamžiku už Valentu nikdo neuvidí. Franta je nesvůj a utajovanou jazzovou tancovačku v sokolovně si moc neužije. Do toho se ozvou zvuky sirén. Kluci si provokativně házejí na koš. Absurdita války se projeví naplno. Valentu na gestapu vyšetřovatelé mučí. Valenta v zoufalství a beznaději spáchá sebevraždu skokem proti zdi. Jsou to chvíle, kdy Franta prožije jakoby několik let najednou. I kluci ho najednou respektují a slibují: Všechna poválečná vítězství budou pro Valentu.

Po osvobození jde Franta, doprovázený Honzou, do vězení, kde jejich trenér zemřel, nabere hrst země a dá ji do ozdobné krabičky, kterou převáže trikolorou. Není to patetické, prostě to udělat museli. Na první poválečné Mistrovství Evropy basketbalistů v roce 1946 odjede tým s hrajícím trenérem Frantou, jsou v něm i Ivan a Honza. Tým se ubytuje ve vykřičeném domě, který se rekonstruoval. Všichni drží pospolu, je to zásluha hlavně Franty, který spoluhráče motivuje. Před zápasem přísahají v šatně na krabičku s trikolorou, na hřišti nechávají duši. Ve vykřičeném domě v Ženevě Franta najde svou osudovou lásku. Michelle není prostitutka, musela prchnout s rodiči z Ruska před bolševiky a z Paříže před Hitlerem. V hotelu pracuje v kuchyni a Franta si ji svým šarmem i oddaností týmu dokáže získat. Čechoslováci šampionát senzačně vyhrávají. Po návratu se těší, že doženou vše, co kvůli válce zameškali.

Franta časem přesvědčí Michelle, aby za ním přijela, a představí ji svým rodičům. Všechno se zdá být v pořádku, ale přijde únor 1948. Když Michelle vidí pochodující milicionáře, okamžitě odjíždí. Mužstvo odjede na olympiádu do Londýna v atmosféře strachu. Michelle tam přijede také, ale Frantu k emigraci nepřesvědčí. S podobnou nabídkou neuspěje ani kamarád Johny Trusil. Někdo ale Frantu udá a on je po návratu předvolán na StB. Propustí ho až na přímluvu předsedy Hrabala. Ten dá Frantovi ale najevo, že teď je mu zavázán.

Se startem mistrů Evropy na dalším šampionátu v Paříži se nepočítá. Na jaře 1951 se ale stane zázrak. Basketbalisté SSSR se rozhodnou na mistrovství Evropy jet a nechtějí hrát proti týmům z kapitalistických zemí sami. Komunisté proto poslušně schválí start československé basketbalové reprezentace. Pro Frantu a jeho tým je to velká šance, musí ale na podnět Hrabala a po rozhodnutí prezidenta Zápotockého sepsat socialistický závazek a najít do týmu dva dělníky. Hráči Frantu přesvědčí, že formální ústupek za účast na ME stojí. Odjezdu do Paříže předchází Honzova svatba s Janou, na které dojde k vyhrocenému konfliktu mezi několika členy týmu a Hrabalem. Smrtelně uražený funkcionář chce, aby Franta sepsal kádrové posudky na hráče a jednoho z nich vyloučil. To ale Franta odmítne. Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Sen o další zlaté medaili i životě s Michelle se začíná hroutit…